Klub absolventu Vojenské konzervatoře a Vojenské hudební školy
pruh

Místo úvodu

Zámek v Roudnici nad Labem

Byla středa 26. září roku 1923. Před branami pražských pohořeleckých kasáren se rojili malí i větší klučinové, kteří právě odrostli školním lavicím. Většina z nich držela v rukou kufříky s věcmi a různě zabalené a ukryté hudební nástroje. Brána se otevřela a službu konající rotmistr Ferdinand Kaiser vpouštěl mladíky s trochu vyjukanými, ale přesto zvědavými zraky do vojenského objektu. Ještě do večera, a možná i zítra budou přicházet další a další.

Tak nějak by šlo popsat ono zářijové dopoledne v Potockého (dnes Parléřově) ulici v Praze. Co se dělo? V ten den byla zahájena činnost Vojenské hudební školy, jejímž úkolem bylo připravovat profesionální hráče pro vojenské orchestry v mladé Československé republice. Začala nová životní etapa pro prvních 100 adeptů vojenské hudební služby. A začínala každým rokem, vyjma let okupace, pro nové a nové tváře po celých 85 let. Ne stovky, ale tisíce nadějných mladých hudebníků prošlo tvrdou školou muzikantské i vojenské dřiny, aby poté, co se stanou příslušníky některé z vojenských hudeb, šířili slávu české hudby doslova po celém světě. Pod přísným dohledem pedagogů, velitelů a vychovatelů i za péče všech pracovníků zázemí školy se rodily generace interpretů zejména dechové hudby.

Řada z nich se prosadila v různých sférách hudební činnosti – ve funkcích velitelů školy, inspektorů hudeb, vynikajících sólistů, profesorů akademií múzických umění, konzervatoří i učitelů v základních uměleckých školách, ve skladatelské činnosti, za dirigentským pultem, v rolích operních pěvců, členů špičkových orchestrů i v jiných sférách. Nikdy nezapomínali odkud vzešli a nikdy svojí „alma mater“ ostudu neudělali. A byla tu i celá řada poctivých orchestrálních hráčů, jejichž jména se neobjevovala a neobjevují na plakátech, v dokumentech, knihách, stránkách odborných i populárních časopisů, ale kteří tvořili a tvoří základ všech vojenských a často i civilních orchestrů.

Všem těmto absolventům studia ve Vojenské hudební škole, Vojenské hudební škole Víta Nejedlého či Vojenské konzervatoře, ať již ve dvouleté, tříleté, čtyřleté či šestileté podobě, chceme věnovat tento dokument. A s nimi i všem těm, kteří se na jejich přípravě podíleli.

Postupnou vyhledávací prací v archivní dokumentaci, spojenou se vzpomínkami řady pamětníků, vznikl seznam v š e c h chovanců, žáků nebo posluchačů (jak se v jednotlivých obdobích nazývali), kteří školu v průběhu 85 let absolvovali, dokonce i těch, kteří do školy nastoupili, ale z různých důvodů – ať již zdravotních, studijních, organizačních i kázeňských – ji nedokončili. Před očima nám projde více než 5000 nositelů jmen, kteří do školy nastupovali jako „páni kluci“ a opouštěli ji jako osobnosti připravené pro službu u vojenských hudeb.

Podobný záměr byl i s vytvořením přehledu pracovníků školy za oněch osmdesát pět let. Zde často ani vyhledávání v Archivu AČR nepomáhalo. Ne zcela bylo možno se dopátrat personálních dokladů o lidech působících ve VHŠ před 2. světovou válkou, problémy jsou i s dohledáním těch, kteří školu po roce 1945 opět „rozjížděli“. Mezery, zejména s datací působení se objevují v období působení školy ve slovenském Spišském Podhradí a přechodu do Liberce. Nejvíce problémů se vyskytlo okolo získávání dat občanských zaměstnanců (či, jak se dříve uvádělo – občanských nebo civilních pracovníků). Jejich evidence ve škole byla založena pouze dva roky – poté se odesílala do Archivu AČR. Tam jsou jednotlivé doklady uloženy podle abecedního pořádku v rámci všech zaměstnanců armády za celou dobu její existence. Vyhledat se dají pouze podle dat narození, která v celé řadě případů nebylo možno zjistit. Proto tento seznam zaměstnanců a pracovníků školy není úplný a mohou se v něm vyskytovat některé, zejména časové nepřesnosti.

V dokumentu nejsou také uváděni příslušníci jedné skupiny – absolventi vojenských kateder vysokých škol a vojáci základní služby, kteří ve VHŠ vykonávali základní vojenskou službu od poloviny 60. let 20. století až do konce let osmdesátých – zejména na funkcích velitelů čet-vychovatelů, ale také pedagogů, pomocníků na školské skupině apod. Bohužel nebylo možno v časovém limitu zpracování tohoto dokumentu vyhledat všechna jejich jména a dobu zařazení.

Jsme si výše uváděných nedostatků vědomi a tímto se všem, na které není vzpomenuto omlouváme. Snad řada z vás, kteří tento dokument získáte si vzpomene na někoho, kdo v seznamu chybí. V tomto případě rádi uvítáme na níže uvedené adrese zpracovatele poznámku či doplňující údaj vedoucí k upřesnění.

I přes uvedený handicap si myslíme, že tato práce bude dobrou vzpomínkou na všechny ty, kteří tvořili historii Vojenské hudební školy a celé vojenské hudební služby jako složky kulturního života naší společnosti.

Dokument je rozdělen do čtyřech částí. První je věnována, kromě tohoto úvodu, historii školy a základním datům z jejího vývoje, doplněných ilustračními fotografiemi navozujícími to či ono období. Nebylo cílem zpracovat a podat podrobný popis 85 let života školy, ale pouze vás informativně orientovat v této problematice. Součástí je i seznam archivních dokumentů, ze kterých byla data čerpána. Druhá část obsahuje seznamy žáků školy po jednotlivých nástupních ročnících od roku 1923 až do roku 2002, kdy nastoupil ke studiu poslední absolventský ročník a dále pak seznamy posluchačů studia při zaměstnání ať již instrumentální výuky nebo dirigování. Bylo snahou uvést jména žáků včetně nástrojů, na které tito studovali. To se, i přes časté mezery v dokumentaci, podařilo kromě ročníků 1953 – 1956 a 1957 – 1960. Komplikované se jevilo v tak krátkém období vytvořit katalogy podle tříd u jednotlivých učitelů. Proto jsme volili jednodušší a snad i přehlednější zpracování seznamů ročníků podle abecedy.

Třetí část obsahuje jmenný přehled zaměstnanců školy (pokud se nám je podařilo zjistit) ve dvou variantách – v první z nich jako celkový abecední přehled s udáním zastávaných funkcí a vymezením působení ve škole, ve druhé jsou příslušníci školy rozděleni podle jednotlivých, řekněme profesních skupin. I zde se vyskytl problém. Řada osob, zejména pedagogů, ale i jiných, měnila několikrát svoje zařazení nebo byla často vedena tabulkově v jiné skupině, než do jaké jí její odbornost řadila. Z hlediska zveřejnění jsme museli postupovat podle těchto faktografických údajů. Nedílnou součástí tohoto úseku dokumentu je i seznam zkratek funkcí v přehledech užívaných. Čtvrtá část je sestavena jako fotografická příloha. Jsou v ní předloženy fotografie velitelů školy, zástupců, pedagogů a dalších zaměstnanců od počátků této instituce až do její současnosti, tak jak se nám je podařilo získat. Omlouváme se za jejich kvalitu, ale předlohy byly často poznamenány časem, způsobem původního zpracování a dalšími faktory.

Vzhledem k tomu, že škola v roce 2008 končí svou existenci a nebude se tudíž možnost na ni obracet s žádostmi např. o opisy vysvědčení či některé personální doklady, doplňujeme tento dokument také adresou Správního archivu Armády ČR.

Poděkování patří nejenom zpracovatelům této publikace, ale také řadě dalších – pplk. v.v. Antonínu Eisovi, pplk. v.v. Pavlu Nakvasilovi, pplk. v.v. Jaroslavu Peterskému, pplk. v.v. Františku Kyselovi, pplk. v.v. Milanu Kasanovi, nprap.v.v. Josefu Polákovi, nprap. v.v. Josefu Šustovi, paní Marii Spanilé, personálním pracovnicím VK mjr. Mgr. Vieře Koutové a o.z. Kateřině Tománkové, o.z. Michale Makarové ze studijního oddělení VK, vedoucí POI VK o.z. Daně Břeňové a pracovnicím Správního archivu AČR paním Bc. Janě Crhové, Janě Ožanové a Jarmile Kubalové za odbornou pomoc a hlavně vstřícnost při zjišťování a zajišťování dat.

Dokument byl zpracováván v období roku 2006 až prvním čtvrtletí roku 2008. Za všechny připomínky, které můžete zasílat i po datu ukončení činnosti Vojenské konzervatoře, předem děkujeme.

Jan NERUDA

Kpt. Jaroše 1550

413 01 ROUDNICE NAD LABEM











Dokumenty ke stažení

(dokumenty jsou ve formátu PDF)


Seznamy žáků a pracovníků

Velitelsko pedagogické sbory (fotografické přílohy)