Klub absolventu Vojenské konzervatoře a Vojenské hudební školy
pruh

Zlaté trumpety aneb Dechovková hitparáda


Muž, který zorganizoval Zlaté trumpety, Petr Šimáček říká:

V Tesla Areně byli překvapeni, že na dechovku a lidovku přišlo víc lidí než na hokej

"Celý můj tým na akci pracoval bez nároků na honorář dlouhou dobu. Já sám dva roky, s Vladimírem Brandem z Českého rozhlasu jsme to dělali rok a půl. Byl to ohromný kus práce. A přitom nechybělo moc a jeden a půl týdne před festivalem to všechno mohlo přijít vniveč... Začali nám stávkovat zpěváci-sólisté. Řekli, že když jim nezvýšíme honoráře, tak nebudou vystupovat. Bylo jich jedenáct. Podobně se zachovali hudebníci, kteří byli seznámeni s nedostatečným financováním akce, a přesto požadovali zvýšit honorář. Kdyby se nám na poslední chvíli nepodařilo domluvit, mohl jsem celé Zlaté trumpety odtroubit. Hudebníci a sólisté, zdůrazňuji, že z Čech, Moraváci tohle vůbec neřešili, mě postavili před hotovou věc. Přitom peníze, na kterých jsme se předem domluvili, nebyly vůbec špatné. Dodnes mě tohle mrzí. Moraváci, kteří přijeli třeba z tří set kilometrové dálky, z Mistřína a podobně, hráli za menší honoráře než Češi. Ukázali, že to pořád ještě dělají z lásky k hudbě. Ale postoj českých sólistů mě div nepoložil, byl to šok, a budeme to muset řešit ve Svazu malých dechovek.


Proč byly fronty u turniketů na začátku ?

Šlo o záležitost haly, nikoli nás, i když nás to samozřejmě mrzí. Podcenili návštěvnost, zájem převyšoval běžné utkání v hokeji, na který je hala zvyklá... Dvě otevřené pokladny byly málo. Ale vypořádali jsme se s tím, trochu i posunuli začátek, aby byli všichni návštěvníci v hale. Samozřejmě, že bych byl spokojenější, kdyby byla plná hala. Na druhou stranu, téměř sedm tisíc lidí na dechovce je výborný úspěch. I když v organizaci by se mouchy nalézt daly. Přece jen, zorganizovat 300 mažoretek, často malých dětí, zorganizovat desítky hudebníků, z nichž řada jsou velké individuality...


Byla akce zisková ?

Celá akce je pro mě tak ztrátová, že to ani nemůžu vyslovit. Srdíčko se mi opět vzpamatovalo, když mi desítky lidí říkaly, jak byli nadšeni... A také, když jsem viděl 4340 fanoušků, jak tančí na dechovku, čímž se nám podařilo vytvořit světový rekord ...


Ačkoli mám stále plnou hlavu starostí z těch dvou let plných práce na letošním ročníku, heslo, s kterým jsme do toho šli, bylo pravdivé. Když vám do hokejové haly přijde víc lidí než na hokej, a pak tisíce lidí tančí na parketu, raduje se, baví a zpívá, tak si myslím, můžete říct: Dechovka žije !"


Citovány části z článku Ondřeje Leinerta, Pražský deník 18. října 2011