Klub absolventu Vojenské konzervatoře a Vojenské hudební školy
pruh

Setkání spolužáků VHŠ-VN

Než jsme opustili zámek v Roudnici n. Labem po maturitě v roce 1975, slíbili jsme si, že se budeme setkávat každých pět let. Leč uplynulo dlouhých 30 let, než se uskutečnilo naše první setkání v roce 2005. Tenkrát jsme se sešli před bránou roudnického zámku. Přijelo nás téměř 30 - mnozí se změnili natolik, že jsme se museli vzájemně představovat. Po prohlídce zámku s výkladem Honzy Nerudy následovalo občerstvení a posezení v restauraci na náměstí; přišlo i několik našich kantorů a vychovatelů.

Další setkání po 35 letech od maturity se uskutečnilo 6. listopadu 2010 ve sklípku v Mistříně. Toto místo bylo vybráno záměrně, aby naši spolužáci ze Slovenska (např. z Košic) nemuseli jezdit přes celé bývalé Československo. Setkání se zúčastnilo asi 25 z nás (někteří stihli absolvovat i dopolední jednání výroční schůze Klubu absolventů Vojenské konzervatoře - VHŠ Svazu vojáků v záloze ČR v Praze).

Od dvou hodin odpoledne až do ranních hodin (poslední vytrvalci šli spát v půl sedmé) jsme „lahodovali“ a vedli velice živou diskusi - kdo co dělá, jak se mu vede, jaké jsou podmínky pro hudbu v Česku a na Slovensku apod., ale vzpomínali jsme samozřejmě i na různé zážitky z doby našeho studia ve VHŠ-VN a z dalšího života. Bylo opravdu o čem vyprávět. Ke skvělé atmosféře přispěla i volba místa - velice příjemné prostředí, vzorná obsluha, skvělé jídlo, pití a ubytování - vše za velmi mírné ceny.

Bohužel jsme si ale museli připomenout, že 2 naši spolužáci už nežijí: P.Úšela - už na škole propadl alkoholu a i z PH Vyškov byl po několika letech propuštěn, nedožil se ani 30 let, M.Bečvář - spáchal sebevraždu kvůli manželce. Týden po našem setkání přišla další bolestná zpráva - Vl.Beneš zemřel na rakovinu ledvin (krátce před naším setkáním se omluvil, že jde do nemocnice na nějaké vyšetření).

A nyní několik slov k našemu ročníku

Do VHŠ-VN jsme nastoupili v r. 1971 a maturovali v r. 1975. Podle hodnocení našich kantorů jsme byli nejlepším ročníkem za posledních 10 let: ze 42 žáků 6 maturovalo na samé jedničky (M.Baumann, J.Bouma, Z.Černý, J.Kozina, P.Lagarde, R.Rataj), z nich 2 byli při vyřazení po ukončení školy vyznamenáni darem (hodinkami s věnováním náčelníka Oddělení služby vojsk MNO) za dosahované výsledky během celého čtyřletého studia (J.Bouma, J.Kozina), 6 šlo po škole rovnou k ÚH ČSLA (M.Baumann, V.Beneš, Z.Černý, Š.Karla, J.Kozina, M.Sládek), další 4 se k ÚH ČSLA dostali konkurzem v krátké době po škole (M.Bečvář, J.Koval, J.Mašek, P.Pčola). Přesto náš ročník nebyl žádným výjimečným ročníkem - Gausova křivka platila i pro nás: vedle vynikajících hudebníků (P.Lagarde, P.Pčola, Z.Kurina, V.Beneš, M.Sládek) velká část byla jen průměrnými muzikanty, malá část podprůměrnými (dlužno však připomenout, že hudební nadání je dispozice, která o hodnotě člověka jen málo vypovídá). Někteří z nás získali vysokoškolské vzdělání a příslušné tituly (PhDr. J.Kainc - Karlova univerzita, PhDr. J.Kozina, Ph.D. - Karlova univerzita a Palackého univerzita v Olomouci, MgA. Z.Štěpánek - JAMU) a dosáhli významnějších společenských postů (J.Kainc - prezident Ligy pro cestovní ruch a vydavatel prestižního časopisu pro cestovní ruch „Všudybyl“, J.Kozina - vědecký pracovník a tajemník vědecké rady Ústavu pro hudební vědu Akademie věd ČR, člen oborové rady 8 /historické vědy/ III. oblasti humanitních a společenských věd Grantové agentury AV ČR, předseda komise VISK 6 /Veřejné informační služby knihoven - Národní program digitálního zpřístupnění vzácných dokumentů - Memoriae Mundi Series Bohemica/ při Ministerstvu kultury ČR a profesor na třech pražských konzervatořích, R.Rataj - kapelník PH Kroměříž a pak PH Praha a inspektor vojenských hudeb, Z.Štěpánek - hobojista Ostravské filharmonie a profesor konzervatoře v Olomouci - odmítl podepsat úvazek za studium ve VHŠ-VN a nebyl připuštěn k maturitě, kterou si potom dodělal na brněnské konzervatoři - hrou osudu sloužil později nějakou dobu u PH Olomouc !, P.Lagarde - trumpetista Slovenské filharmonie - údajně vůbec jeden z nejlepších trumpetistů na Slovensku - maturoval na violoncello, na které po nástupu k PH Košice hrával v Košické filharmonii do doby, než byl vojenským soudem odsouzen za „dezerci z armády“, po návratu k PH Košice začal cvičit na trumpetu, K. Kabelka - kapelník PH Prešov, P. Šianský - dirigent PH Banská Bystrica, M.Baumann - tubista Symfonického orchestru Slovenského rozhlasu v Bratislavě, M.Sládek - fagotista Národního divadla v Praze, Š.Karla - bubeník Státní opery, Vl.Beneš - hudební vydavatel).

Někteří z nás se po zrušení vojenských hudeb uplatňují jako kantoři na Základních uměleckých školách, jiní působí mimo hudební sféru a dlužno přiznat, že i několik našich spolužáků patří ke společenské spodině.


Autor: PhDr. Jiří Kozina, Ph.D.